Inženýrka v karanténě

Po hodně dlouhé době jsem se rozhodla sepsat druhý článek. Dlouho jsem totiž přemýšlela, jestli a jak na této platformě pokračovat. V těchto dnech na mě ale nějak sama přišla touha tu něčím zase přispět. Nečekejte však nějaké moudré rady, ale spíše hudrování nad aktuální situací. Vše je myšleno s určitou dávkou nadsázky, neberte to všechno, prosím, vážně. 

Od července, kdy jsem tento blog založila, se mnohé změnilo. Například už nejsem bakalářka, ale paní inženýrka. Zní to dobře, ale tak nějak mi to ani nedochází. Tak popořadě, ono totiž obhajovat diplomovou práci přes Microsoft Teams (sorry, pane Gatesi) není zrovna žádné terno, nemluvě o tom, že ještě hodinu potom, co jsem práci úspěšně obhájila, mi to nedocházelo. Vím jen, že jsem se sesunula na zadek u sebe v pokojíku, začala brečet a pak se smát, ale tyhle stavy zoufalství mám snad od začátku studia na VŠ, tak už tomu nepřikládám ani žádný význam. Ono když od prvního týdne na vysoké, pokaždé když dojedete v pátek domů z kolejí, doma řeknete, že ukončíte studium, ano konstantně pět let jsem ukončovala studium, až jsem to studium dokončila.

Státnice z ekonomie, mezinárodní ekonomie a práva už byla aspoň ve škole a já si mohla udělat po půl roce výlet do školy do Prahy. Jo, už jsem to brala jako výlet. Když školy zavřeli v březnu a státnicovala jsem v září, jen si to spočítejte. Nakonec jsem si vytáhla ty nejlepší otázky, co jsem mohla a odešla s jedničkou. Což doteď nechápu, jinak bych v tom učení asi měsíc neležela a dala tomu tak max. týden. Takže jsem paní inženýrka. A aspoň jsem mohla odejít jako absolventka se vztyčenou hlavou a vědomím, že tý ekonomii už asi celkem rozumím. I Winston by mi mohl závidět. Ok, možná to chce i trochu pokory... 

Takže jedna škola je hotová, jenže situace venku je taková značně nevypočitatelná a, řekla bych, i absolventům nepřátelská. Takže se dostávám k jádru věci a mohu vítězoslavně říct, že název tohoto blogu dostál svého názvu. Je ze mě Věčná studentka, protože jsem se rozhodla studovat, přes všechny nesnáze, druhou vysokou školu. Tentokrát v Olomouci. Asi jsem blázen, kdo ví, uvidíme. Každopádně se budu muset ještě chvíli kamarádit s Microsoft Teams, protože jedeme online. Má to však spoustu výhod, být na přednášce v posteli je tak nějak uklidňující, protože konečně člověk vidí, že má navrch a škola se může jít bodnout (Univerzitě Palackého všechna čest). 

#ing

                                                                                                                                Věčná studentka